BLIND GUARDIAN/ VICIOUS RUMOURS
VÍDEŇ - 22.5.1998 - klub Szene
Nastal ten den, kašlu na školu, jdu do banky vyměnit 2OOO korun
na šilinky / úspory mé sestřičky /, nakupuju film do foťáku a sháním
něco na zub. Vyhrávají to rohlíky se sýrem, oplatky a nezbytný Velvet
a Radegast v plechovkách.O půl druhé, na poslední chvíli, doráží na
svinovské nádraží má sestřička. Už jsem se těšil, že pojedu bez ní.
Nasedáme do špičkového Euro City a po nezbytném posilnění se, začínáme
vychutnávat atmosféru cestování do tajemné země ve střední Evropě.
Po krátkém dohadování s rakouskými celníky, kdy do teď nevím o co
jim vlastně šlo, se konečně dostáváme na vídeňské nádraží Sudbahnhof.
Byli jsme zde kolem čtvrté a předpokládaným směrem se blížíme k cíli.
Dvacet  metrů před halou jsem
vyslal sestřičku uplatňovat maturitní znalosti do praxe. S fotokopií
výřezu mapky Vídně přepadává nicnetušícího Vídeňáka a ten se velmi
ochotně snaží zorientovat v mapce. Konečně dorážíme k mostu za kterým
jsou železničářské ubytovny, alespoň tak mi to připadá z maleb na
jednotlivých budovách. Kolem šesté jsme konečně dorazili k rockovému
klubu Szene. Před malým  nenápadným domkem v tiché uličce, postávalo
pár maníků v metalovém tričku. U vchodu nás přivítal vyžraný maník,
který s klidem zatarasil prostor před námi. A stále opakoval něco ve
smyslu "acht uhr". Pochopili jsme, že s ním se asi nedomluvíme.
Tak jsme se vytočili a v boční uličce jsme narazili na auto přecpané
spacákama na zadním skle s logem Blind Guardian - Nightfall tour.
Po nezbytném zfotodokumentování jsme se vrhli do nejbližšího parku,
kde jsme do sebe nacpali oplatky Disco a protože se už začínalo
ochlazovat, na zahřátí jsme do sebe hodili plechovku Radegast.
O půl osmé, když jsem se vrátili před klub, se už v pohodě pouštělo
dovnitř. Dveře do sálu otevřeli až v osm, takže jsme byli všichni
namačkáni mezi pokladnou a propagačním pultíkem se suvenýry. Obhlédli jsme
ceny za občerstvení a v merchandize jsem si koupil kovový přívěsek ve tvaru Silmarillion.
Konečně začali  vpuštět dovnitř. Docela dlouho se nic nedělo.Pomalu se
zaplnila miniaturní kotelna ve které se koncert měl uskutečnit. Soudím
tak podle všelijakých trubek, které vedly všude možně po stěnách a po
stropu. Jelikož prostoru bylo málo a zájemců o to být co nejblíž
neubývalo, začalo to houstnout. Ale to stále ještě  nebylo nic proti
tomu, co mělo přijít. Z repráků zněla hudba, sem tam podium přešel
nějaký maník předstírající, že má něco důležitého na práci. Dav se mezitím
bavil tím, že zkoušel "vlny".
Zezadu se na ty co byli vpředu přimáčkli, vepředu u podia se zase odrazili
a dav lidí se zase posunul zpět.
Pak nastoupila předskupina -Vicious Rumous - prostě akorát něco
na zahřátí v přeplněné hale. Většina fandů se snažila šetřit na hvězdu
večera. Po jejich příchodu se pár skalních vrhlo bezohledně k podiu a po
konci vystoupení se zase vytratili. Zpěvák svým nasazením probral většinu
publika a svou rodnou angličtinou přesvědčoval, že hrozně rádi jezdí
koncertovat do Evropy. Když se mu podařilo vyprovokovat ke skandování
většinu publika, odskočil si do zákulisí a přiběhl s videokamerou
a nadšeně si obcházel dav. Rozhodně jako předkapela svou úlohu rozehřát fandy splnili.
Nastala zase chvíli přestávka a při dalších nárazových vlnách z podia zmizlo logo V. R.
a objevily se obrysy zasněžených velehor a bicí se symbolem Silmarilu. To už dav
nevydržel a začalo se mávat pěstmi a sborově řvát "Guardian". Po desáté se konečně ozvalo
úvodní intro WAR OF WRATH a ze zákulisí vyběhli Strážci, Hansi se přes hromadné skandování
"Guardian" nedostal ke slovu. Jen s úsměvem na rtech zakroutil hlavou a počkal až dav utichne.
Mezitím se ostatní chopili nástrojů a Hansi se konečně dostal ke slovu. Přišla na řadu
úvodní skladba nového alba  INTO THE STORM. S příchodem strážců zase trochu zhoustl prostor
před podiem a tak pořadatelé jen trpně  sledovali, kdy někdo na delší dobu zmizí v davu,
aby ho ti ostatní neušlapali.Kdo už toho měl dost a potřeboval na vzduch, bez problémů se
dostal k východu / to každý hned přestal pařit a udělal cestu / v tomto směru to nebyl problém
horší to už bylo, dostat se zpátky k podiu. Pro mnohé bylo překvapením to, že Hansi byl bez
tradiční basy. Nový basák, nakrátko ostříhaný bradkáč s pirátským šátkem přes hlavu, se neustále
usmívá a vesele pokukuje po spoluhráčích. Své basové party zvládá v pohodě
a vypadá jako by toho, kdyby dostal více prostoru s basou dovedl daleko víc.
Přes vykřikování několika fandů se nedostalo na Majesty, ani na jinou píseň z prvního alba.
Z druhého došlo na tradiční VALHALLU, ze třetího na nezbytnou TRAVELER IN TIME, i tradiční
hymnu WELCOME TO DYING. Potěšila i skladba LOST IN THE TWILIGHT WORLD.
Chyběla jen LAST CANDLE.
Ze SOMEWHERE se objevila ASHES TO ASHES a opomíjená skladba HOBIT. Na slovo přišlo akustické
sezení, kdy si všichni sedli na židličky a popadli akustické kytary a pustili se do nezbytných
skladeb IN THE FORREST, z Imaginations THE SCRIPT FOR MY REQUIEM. Strážci
odcházejí do zákulisí a nikdo nevěří, že by se už mělo končit, i kdyby jsme si měli další píseň
odzpívat sami a také se to tak děje při LORD OF THE RINGS. Závěr koncertu už vypouštím a nechávám
rakušáky skandovat o přídavek a pomalu se sunu za svou sestřičkou která, zatímco jsem si
vychutnával řádění davu, byla přilepená k podiu, hned naproti svému miláčkovi Andremu.
Přichází AND THE STORY ENDS a po dalším nutném vymáhání přídavku, podpořeném nekonečným
skandováním "Guardian" přichází závěrečná MIRROR MIRROR, po které mají už všichni dost.
Z podia háží strážcové do davu láhve minerálek a rozsvěcují se světla.Sestra se mi mezitím
záhadně vytratila a nacházím ji až u vchodu v družném hovoru s šéfem českého fanklubu Strážců.
Ten nás autem hodí do Brna, odkud putujeme rychlovlakem do Břeclavi a odtud se řítíme konečně
do malého hobitího sídla zvaného Uherský Brod. /dorazíme ještě před sedmou hodinou ranní/
Zbyněk Novák