soumrak

. Elf S temnotou přišlo ticho. Ticho plodící šílenství. Ticho mne obklopuje - smrtící ticho. Díky tomu jsem lapen v hlubinách svých nejtemnějších myšlenek.Všechny brány vedoucí ke světlu jsou pro mne uzavřeny.Všechny naděje na vysvobození jsou pryč a přede mnou leží téměř nekonečná věčnost Ardy. Jsem oddělen od svých vlastních, zapuzen. Putuju jako nesmrtelný mezi nic netušícími smrtelníky. Bezmocný jako list ve větru. Jenom vítr zná můj nářek, jen moře zná moji bolest. Také oni se ode mne odvrátili a už se mi více nezjeví. Jsem unavený a starý, ale nemohu zemřít. Kletba, která přežívá nad přísahou, přežívá ve mně. Tam za mořem je moje naděje. Tak často byl můj život plný utrpení, způsobených sledem událostí. Nejsou však náhody zvěstovately osudu? Všechno je předurčeno a ačkoliv nejsem nic jiného, než malá částečka vřavu dějin, budu muset trpět navždy za věcy, které se staly. Nyní pouze následuji vůli toho jediného. Zničil jsem naději. Rozedraná, neupravená bytost, která stojí před tebou byla kdysy vznešená. Bojovník se změnil ve starého nesmrtelného muže. Moudrost dala přednost šílenství. Můj hlas byl kdysy jemnější než vítr, svěžejší než pramen čisté vody. Nyní zní tiše a chraptivě, unaven zármutmen a bolestí. Brzy utichne. Už mi nic nezbylo. Kdysy jsem vládl slovem, ale zůstal jsem zticha, když jsem měl promluvit. Mluvil jsem, když jsem měl z§stat zticha. Vyřkl jsem tehdy osudová slova a uvědomil jsem si následky nezdaru – zatracení. Známá souhvězdí začínají mizet. Dokonce i oceán nebes se zdá být unavený. Konec je však ještě daleko a sním i osvobození. . Něštěstí Dny vyhnanství se končily děsivě a nemilosrdně. Strach probodával naše srdce a přinesl mrazivý chlad. Za noci nebyly vydět žádné hvězdy skrz plášť hrůzy. Obklopovaly nás nekončící stíny. Po neutichajícím smutku následoval zoufalý nářek z pobřeží. Nikdo však nepřišel utišit zarmoucené. Kdysy krásné stromy stály teď mrtvé a vyhaslé. Honba za pomstou se ztratila v písku. Zrodilo se zoufalství a sním přišla i podezřívavost a nenávist. Nakonec to byli moji příbuzní, kteří dokončili triumf nesvatého spulku. Nezjistil jsem nikdy o čem se radilo v Společenstvu prstenu v hodině katastrofy, ale věřil jsem a důvěřoval slovům svého otce. Byl ze všech ten největší. Takovými vlastnostmi jako on nebyl obdařen nikdo. Bohužel ale příliš miloval plody svých vlastních rukou. Na konci zradil sám sebe, nás a světlo světa. Jeho srdce hořelo mocným ohněm, ale plamen který mu užíral tělo a duši byl silnější. Nikdy předtím jsem neznal strach. Změnilo se to, jakmile malý vánek zla vstoupil do naší pevnosti. Všechny nás popadla panika, takže jsme se zmohli jen na útěk. Na chvíli jsem uviděl zlověstný záblesk bezedné masy lidí, což mi vyrazilo dech a naučilo mě to strachu. Nikdy nezapomenu na studený, nenasytný pohled pavoučice, naplněný zlověstnou prázdnotou, který lačně pohlížel na unikající život tmavýma mrtvýma očima. Všude byla beznadějná nicota, která vše mění v nehybné, ošklivé a bezvýznamné. Její tělo bylo zdrojem obrovského stínu a i poblíž ní stojící temný pán vedle ní vypadal malý a slabý. Zůstalo nám hluboké zoufalství. Byli jsme zbaveni všeho majetku, daleko od naší pevnosti. Mnoho z nás velmi plakalo pro krále, který ztratil život. Nesmrtelná země poznala co je to smrt a ztratily se drahokamy. S nimi odešla i naše naděje. Temný nepřítel světa, jak ho nazval můj otec, se vrátil domů se svou kořistí a prohlásil se pánem světa. . Přísaha Zapomnění ukryje mnoho věcí, ale den přísahy si dobře pamatuji. Bez pochyby to byla otcova slova plna slávy, divoké touhy a umě pronesená, která nás přinutila pozvednout meče a přísahat. Tohle se to nemělo stát. Na cestě osudu jsme na sebe přivolali záhubu. Inspirováni planoucí řečí jsme pocítili touhu po nových zemích a kruté pomstě. Srdce mi hrdě bušilo, když si pán nebes přišel pro otce. Zdálo se, že nás nic nezadrží. Dokonce i ti největší byli plni úcty. . Odjezd Od tohoto dne jsme byli odsouzeni k záhubě a měli jsme trpět. Touha po osvobození námi burcovala, zatímco pohroma byla ještě daleko. Hoře jsme měli za sebou, ale temný den ještě nenastal. Nevědomost poznamenala každý náš krok, ale hořící pýcha nás nutila pokračovat. Plno slov osamoceného muže, jehož duše planula. Nebylo lehké nahlédnout do duší přátel a vidět tam hlubokou propast, existující v každém v nás.Břímě není lehké, když víš, že na něm máš vinu. Nerozumněl jsem těm, kteří následovali mého strýce. Nenáviděl jsem příbuzné. Nakonec většina z nás přešla pod hvězdný prapor, zatímco ostatní šli pod praporem spravedlivého krále. Neměl jsem rád příbuzného z akterým šla většina. Nikdy nepochopím, proč to udělali. Jen nejstarší bratr byl ze sváru v naší rodině zarmoucen. Byli jsme první v první linii.Cesta vedla do zlověstných, nehostinných krajů až ke katastrofě.Málo skutků bylo štastných a vitěžných, více bylo žalu a běd. Vraždění rodných Rudá, zavírám oči a vidím silný proud krve. Vlévá se do čistých vod oceánů, aby ho pošpinila. Otvírám oči a vidím ruce od krve.Jsou to drápy zvířete. Ošklivé, zatnuté, vraždící.Ve snech přicházím znovu a znovu k městu, kde jsou labutě. cítím, co se stane, ale nemohu to změnit. Všechno ve mně křičí, jen já mlčím a jdu slepě dál..jezdec v bílé korouhve.Snílci, neškodní, mírní. Nikdo nemiluje více svobodu než ti co ji dosáhli. Jejich píseň potěší obyvatele oceánu . hudba oceánu potěší mořské elfy. Za touto oponou začíná vřít bouře. přístav leží v temnotě. stále je ještě bez krve. Naše prozby, aby se braly v úvahu požadavky otce jsou odmítnuty. Vyzbrojeni a odhodláni bereme si to, co nám nechtějí dát. Jdeme si ozbrojeni pro čluny, ale převozníci nás hází do studené vody. Chlad duše zahřívá naše duše. Naše nenávist vře. Zesměšnění musí být krutě pomstěno. Tasíme meče. Bitva začíná. Bratrovražda. Stateční, nevinní lidé nám stojí tváří v tvář. Z jejich usmívajících obličejů teče krev. Jejich smích překvapeně utichá a přináší poznání. Slyšíme nářek, který se ozývá stále silněji. Moře teskně zanaříká. Tento zvuk nás bude pronásledovat až do konce. Už nás nic nemůže spasit za tento čin. Naše touha po člunech a splnění snů byla silnější, než naše svědomí. Teď nás budou pronásledovat výkřiky o pomoc, výkřiky umírajících, plné zoufalství. Nikdo jim nepřišel na pomoc. Děti moře, které za ně pláče. Pán větru se přidává. Slzi, slova po pomstě, zůstávají ukryty hluboko v oceánu. Nic nás za to nespasí. Prokletí Obklopují nás temné myšlenky. prošel jsem temnou zdí minulosti, abych totéž ještě jednou prožil. osamělá postava, která na nás čeká. Silným hlasem nám posel pána oblohy říká ortel. Jsme smutní a zmateni při otcových slovech. Jakoby v tranzu se pohneme. Neotáčím se a přesto vím, že se mnozí naloží na loď plni viny a ponížení zamíří domů. jdeme dál podél ledového pobřeží. Led je stále silnější, špatně se nám jde. pod temnou oblohou toužíme, aby se nám splnil sen. Tato myšlenka nás vede dál, dává nám sílu. Stále je ještě naděje a zdá se, že kletba se nemusí vyplnit. Brzy zničíme poslední poupě. Tajně odcházíme od bratra a sestry. Na člunech je jen málo místa a vzít bude možno jen naše lidi. prokletí se probouzí. Hořící labutě Můj bratr také poznal hanbu, ale zůstal ticho. Naše čluny vjely do přístavu, a my jsme lehkým krokem seskočili do mělkých vod. poprvé jsme položili nohu na půdu naší nové země.Labutě, pýcha celého národa hoří.. obloha krvácí v plamenech. pouze hvězdy se objevují a svítí bez emocí na činy lidí.Vidím teď bolest v očích svého bratra. Směju se jako ostatní, ale mé srdce hořce pláče. Začínám rozumnět. Na druhé straně oceánu je naše zrada oplacena. Ti, které jsme nechali za sebou , vyrazili na dlouhou cestu, poháněni pouze jediným – pomstou. Kletba se naplnila. Největší sláva a nejhlubší zármutek Poprvé jsme stanuli tváří v tvář nepříteli. Stále jsme ještě byli plni síli a nebylo pro nás těžké zničit jejich chabé oddíly. Naším největším vítězstvím se stala bitva pod hvězdaami a tak to taky mělo zůstat. V momentě triumfu nás zaskočila pohroma. Poslova slova se opět vyplnila.. V pustých horách leželo otcovo zničené, spálené tělo. Naposledy ještě pohlédl na strašlivé věže v dálce, které patřily nepřátelům. Co uviděl a cítil v tuto hodinu ? Chladný děs a hluboké porozumnění byly v jeho posledním pohledu. Proč nás přinutil obnovit naši přísahu? Poznal marnost a nicotu našich záměrů. Ještě jednou nás zapřísahal. Zrovna, když jeho duše opouštěla zlomené tělo, skládali jsme své přísahy. Jen popel zbyl z největšího mezi lidmi. Vítr jej roznesl do všech stran. Můj otec se vrátil do domu duší, dříve než hrůza započala. Agonie, Naděje, agonie Ikdyž jsme poznali lest, nebyli jsme schopni utéci před ďábelskými úmysly nepřítele. Chycen, pokořen a z dosahu všech, byl můj bratr připoután ke skále v nedostupné výšce. Marně čekal na záchranu. Zoufalý a vyčerpán. Když se na obloze objevil měsíc, zvedli se ti z našich lidí, kteří zůstali ve zmrzlé pustině. Trpěli nekonečnou bolestí a snad tisíckrát vykonali velké a nesobecké skutky. Pyšní a bezestrachu, pochodoval velký dav zemí a jejich vůdce zvedal modrou korouhev, zatímco za ním vyšlo na obloze planoucí slunce. Před branami nepřátel se rozezněli naše rohy a ozvěna se táhla po pevnosti. Temný pán poznal nepřítele, ale ten směřoval pryč bez újmy. od té doby jsme žili odděleně od našich. Naše vina byla příliš velká. Nesmrtelní se objevili, když vyšlo slunce a s nimi i ti, kteří se podruhé narodili. Děti slunce pomalu pochodovali za světlem k našemu království. Slavné činy Na chvíli byli rány zhojeny. Skutek nesobeckého bratrance zachránil bratra z jeho zajetí. Cena tohoto činu však byla vysoká. Byli jsme pryč, ne však bez domova. Hvězdná vlajka se nám stala symbolem. Zdálo se, že smutná minulost se již nevrátí. Vyrostlo hluboké přátelství mezi našimi příbuznými, ale i těmi, kteří nikdy nespatřili světlo milosrdného království. S trpaslíky nás proti nepříteli spojil obchod. Nikdy o sobě nic neřekli a tak zůstali pro mě cizími. Žili jsme v míru a věřili jsme, že jsme lepší, než náš temný nepřítel. Ale toto zdání bylo klamné.Byli jsme plni sebevědomí a vládli jsme zemi a obléhali nepřítele. Našli jsme nový domov, který jsme hrdě bránili. Zdálo se najednou snadné čelit útokům temného pána a porážet bytosti plné strachu a nenávisti. Zdálo se, že jsme zapomněli na přísahu. Jen někteří z nás pomysleli na to, že se bouře může vrátit. Tentokrát však větší a silnější. Dva urození tajně založili místo pro úkryt. Cítili, že naděje zůstává v místech, která lze jen těžko objevit.Nikdy nevěřili našemu míru. Ukázalo se, že měli pravdu. Ještě jednou jsme se rozhodli pro útok v náš prospěch. Slavná bitva ukázala,že máme naději postavit se temnému vládci. Ticho před bouří Obléhání pokračovalo. Věřili jsme ve vítězství.Vyložili jsme si však špatně znamení. Z hlouby nepřítelovy pevnosti se vynořil zlatý otec draků. stále mladý.Vytvořen v kovárně krutosti zde byl, aby trpěl svým prvním pokořením. opět následník velkého krále zažil velkou slávu. I já jsem ho obdivoval. Byl to on, kdo vytvořil naše přátelství a úplně zapomněl na minulost.. O to víc se ho týkalo prokletí. Nejvíce se na něj vztahovala minulost. Pravda plná bolesti To co tak dlouho spalo, vyrazilo bez jakéhokoliv varování. Byli jsme opět vini. Nenávist a podezření padly na náš dům. Zpočátku nás to nezastrašilo. Chladná pýcha nás vedla získat ukradený poklad. Vše ostatní bylo pro nás bezvýznamné. Byli jsme unaveni, ale usmívali jsme se. Toto vzbudilo averzi u ostatních, aniž by jsme to zaznamenali. Krásné hlasy umlkali, kdykoliv jsem se přidal ke zpěvu lesních elfů, zpívajících skvostně a v harmonii.Pokračoval jsem ve zpěvu sám a oni chvíli poslouchali, než tiše zmizeli mezi stromy. Milovali můj hlas, ale mé tělo a duši si z hlouby ošklivili. V této části světa se vznešeným jazykem hovořilo pouze tajně. Byl to jazyk vrahů lidí svého druhhu. Změny Ve stejné době se dlaeko v Temném lese narodil syn zkázy. Nikdy jsme jeden s druhým nemluvili, ale byli jsme spojeni podobným osudem. Osudem zrádců. Všechno uvnitř něho toužilo po světle a lásce, ale přinášel jenom zkázu oběma. Pod jeho vznešenou kůží byly dobře ukryté a těžce rozeznatelné zlé skutky. uzrávaly pomalu. Náhle a zcela nečekaně se objevili lidé. Skepticky jsme vítali naše mladší bratry. Ti , kteří přicházeli později se nám mnoho nepodobali. My jsme milovali měsíc, oni uctívali slunce. Brzy jsme zjistili, že i oni byli pronásledovaní temným stínem. A tak jsme vstoupili do jednoho svazku. Kletba se naplnila zkázou. Chaos Naplnila mne panika, kdykoli mi v mysli vyvstaly vlny útoků, krvežíznivých nepřátel. Země byla brzy zpustošena a nedostižná krása zničena. Smrt se přehnala.Duše smrtelníků se vydala na cestu, jejichž cíl zůstával neznámý. Těla elfů ležela mrtvá na spálené zemi. Mnoho z nich se vrátilo do domu duší, aby zde zůstali bez těl do konce věků. Ztratili jsme svůj domov. Náš zármutek byl nekonečny, stejně jako válka. Útoky nepřestávaly, dokud nepřišla smrtící zima. Země byla neúrodná a zničená. Zápach zkázy byl znát celý rok. Zpráva o hořkém konci velkého krále odnesla všechny naše naděje. Dlouho trvalo, než jsme slyšeli o jeho vítězné bitvě a o ztrátách, které způsobil temnému nepříteli.. S ním a jeho lidmi jsem si vždy spojoval lepší budoucnost. Bylo jasné jak beznadějná je situace. Nebylo cesty zpět. Všechny cesty byly zničeny. Všichni jsme toužili po naší rodné zemi. Naše sláva umírala s naším zármutkem. Stejně jako barvy přírody, i naše mládí se ztrácelo pryč. Byly jsme unaveni a zničeni. Jen několik skutků z těchto dní, přežilo století. Na druhé straně přátelé elfů získali velkou slávu. jeden z nich dokonce nesmrtelnou lásku Nesmrtelná láska - věčné prokletí Naše věčná touha po spravedlivém vlastnictví žila dál, až se přeměnila v posedlost. Bolest, kterou jsme dál působili světu se nás jakoby netýkala. Chtěli jsme jako šílení dosáhnout světla, které jakoby bylo na dosah. Zaslechli jsme náhle zvláštní zprávy, které hakoby vše převrátily ."“še je předurčeno, ale ryzí, opravdová láska může vše změnit."“ena za nejkrásnější dítě světa byla příliš velká. mudrc snadno pronesl neblahá slova.Co je jednou vyřčeno, nemůže být vráceno. Smrtelník dosáhl hvězd a zaplatí za to rukou. Tanec bude však korunován úspěchem. hrůza se promítá ve snech a ti jež jsou čistí se můžou čistoty dotknout. Tak může být nevěsta vykoupena a ty dva nerozdělí ani smrt. Nesmrtelnost byla vyměněna za nejistotu. Nikdy nepodceňujte sílu lásky. mí bratři měli v tomto příběhu také svou roli. Také bolestně zkusili sílu lásky. zaslíbená země se proti nám obrátila. Byli jsme ztraceni Cítili jsme úctu a zároveň strach , ale kletba byla silnější. Kámen ležel blízko a stal se příčinou pohromy. Bez domova majetku a zrazeni Nikdo z nás neměl privilegium dosáhnout hrdinských skutků. Učinili jsme mnoho pokusů, ale všechny byly marné. Ještě jednou a naposledy jsme chtěli jít proti nepříteli. Naše armáda byla silná, ale porazila nás zrada a rozdělila nás na dva tábory. Naše porážka byla úplná. Za to, že jsme přežili vděčíme maskovaným jedincům. Pomáhali nám statečně utéci. I trpaslíci se nebáli a se svými velkými sekerami šli proti rodu draka. Dokonce odvedli z bitevního pole i zlatého draka.Můj bratranec, lidi velkého krále? zemřel v beznadějném boji a s ním padl i jeho prapor. Tři domy dosáhly velké slávy, ale mnozí z nich teké položili svůj život. Já a moji bratři přežili a s ními i prokletí. . SOUMRAK VE STŘEDOZEMI Založeno na příbězích ze Silmarillionu / J.R.R Tolkien / Největší poděkování putuje elfům, trpaslíkům, hobitům a lidem kteří stále přežívají v tomto světě / Vám všem !!!/ Bardi jste, Bardy budete a Bardy jste vždy byli.

Album věnováno J.R.R. Tolkienovi