Vídeň - Nightfall tour
22.5 - nastal dlouho očekávaný den. Již delší čas jsem šetřila
peníze, kde se dalo.
Stal se ze mě pěkný skrbla. Narozeniny, svátky, či jiné "bankovní
konta"
/např. prarodiče/, všechno šlo na hudbu. Tudíž jsem připravila
potřebný obnos a
těšila se do Vídně. /Měla zde hrát moje oblíbená kapela
- BLIND GUARDIAN - /
Ráno začalo příšerně. Byl pátek a pro mě to znamenalo poslední
den praxe v nemocnici,
ještě k tomu na chirurgickém oddělení. Dopoledne jsem přežila jako
ve špatném snu.
/ Stihnu vlak? Koncert? Počká na mě brácha, který měl jet se mnou
apod./ Malicherné
otázky se mi honily hlavou zatímco jsem vozila pacienty na operační
sál. V uších už mi
zněla Valhalla, či Mirror Mirror...
Konečně byla jedna hodina, ani jsem si nestačila umít hlavu,
což mě totálně vytočilo.
Měla jsem půl hodiny čas, brácha čekal na nádraží a všechny potřebné
věci už zařídil.
Měl tak dobrou náladu, že jsem mohla jen tiše závidět. Bohužel
jsem spala jen pár hodin
/v duchu jsem proklínala mé ukecané spolubydlící/ a cítíla se mizerně.
Jeli jsme vlakem EC
směr Břeclav. V kupé jsem se převlekla a konečně něco snědla. Postupně
jsem dostávala
dobrou náladu a došlo mi , že dnes večer uvidím Hansiho,
miláčka Andreho a ostatní bardy.
Cesta rychle uběhla, dokonale mě probrala rozmluva
s celníky. Když zjistili, že umím
německy /podotýkám, že jsem si myslela, že umím...ha/ chtěli si
tedy pošprechovat. Postupně
jich v našem kupé přibývalo /co jsem jim to vlastně všechno řekla?/
Nakonec to dopadlo O.K.
/Z toho plyne jedna rada, až pojedete na koncert do Rakouska, na
každou otázku odpovídejte "nein"./
A už jsme měli vystupovat./ Nádraží Sudbahnhof./ Podle
malé mapky a s pomocí zdejšího
domorodce jsme našli malý klub Szene. Podobal se spíše nějakému
rokáči. Bylo šest hodin odpoledne,
chtěla jsem zjistit, kdy bude vlastně začátek. Vešla jsem rychle
dovnitř /začínalo být zima, proč se
tedy neohřát?/ a ještě rychleji jsem couvala pryč. Naproti mě se
šinul snad o dvě hlavy větší chlap
a v pase třikrát tak silnější jako já. Breptal na nás německy a
tvářil se, nedá se řící přátelsky. Stačila jsem
z něj vydolovat, že se začíná v půl osmé.
Rychle to uteklo. Vstupenka stála přepočtem 75Okč, nelitovala
jsem , ještě jsem bráchovi
sponzorovala silmarillion, taková ozdoba na památku. /vstupenka
totiž nevypadala vůbec vábně/.
Do klubu se moc lidí nevešlo. Takových 3OO fans. Hodila jsem batoh
do zdejší šatny a hurá
zařadit se do davu.
To už začínala předkapela - VICIOUS RUMOURS -
Nedávno jsem slyšela jejich nahrávku z osmdesátých let.
Oni hráli speed! Tady se předvedli úplně jinak. Tvrdý
zvuk kytar a výrazné bicí. Připomínalo mi to sekané,
téměř threshové rify. Hoši hráli se stoprocentním nasazením.
Nebylo to vůvec špatné, ale myslím, že se už všichni těšilli
na hvězdu večera : BLIND GUARDIAN. O přestávce nás
krmili celkem zajímavou hudbou. V deset hodin vše ztichlo
a najednou zazněly úvodní tóny - War of Wrath - na podium
se pomalu přemístili "strážcové", aby začali své nádherné
představení písní INTO THE STORM, následovala
LOST IN THE TWILIGHT HALL, NIGHTFALL,
ASHES TO ASHES a moji nejoblíbenější VALHALLA.
Dále se připojila MORDRED´S SONG,
THE SCRIPT FOR MY REQUIEM, výměna kytar
za akustické THE BARD´S SONG - při úvodních
tonech jsme začali všichni zpívat, Hansi se mohl jen
spokojeně usmívat. Snad jen občas se připojil a liboval
si jak všichni dobře ovládají text. Následovalo zrychlení
v podobě WELCOME TO DYING a
TRAVELER IN TIME, IMAGINATIONS FROM
THE OTHER SIDE a opět něco pro naše hlasivky
/z ostatních refrénů už tak dosti pošramocené/ LORD
OF THE RINGS, zpívá Marcus s Hansim , ale
spíš jen
jako doprovod nás fanoušků /fakt fantazie, ještě jsem nic
tak úchvatného nezažila /. Následuje přídavek /po mohutném
nesouhlasu nás fans, nepřicházelo do úvahy, že má být konec
tady jsem poprvé silně pocítila jaké je to být součástí fanatického
davu./
Začíná / AND THE STORY ENDS /, že by chtěli fakt naznačit,
že
dnešní příběh už končí?/, nepovedlo se jim to, poslední píseň ,
"hm jak se říká : To nejlepší nakonec": MIRROR MIRROR.
Hansi a Andre si se mnou a ostatními , kterým se poštěstilo
být v první řadě , podává ruce a oplácí nám úsměvy na svých
zpocených tvářích. Thomen rozhodí paličky, Magnus
obštastnuje
úsměvem fanoušky na druhé straně podia, helfující basák Oliver
Holzwarth si spíše jen vychutnává atmosféru a za utichajících tonů
FINAL CHAPTER/ THUS ENDS/ se s námi kapela pomalu loučí.
Jejich i naše tváře září nadšením.
Co uvést na závěr? Zvukově to nebylo vůbec špatné.
Nikdy nezapomenu na věčně se usmívajícího Andreho,
Hansiho, který se bez basy nudil, takže vytvářel pohled
pro bohy
- jeho pohyby, hobití kroky, skřetí úšklebky a elfí gesta
by dostaly
na kolena každého. Ten člověk je fakt geniální . Thomen
podal
vynikající výkon a Magnus? Zajděte si sami na jejich
koncert a pak
mi dáte za pravdu.....
Jitka